Potkali se a já jsem byla šťastná. Dvě osobnosti, česká a indiánská legenda – Miroslav Zikmund a Lee Marmon.
Lee, slavný indiánský fotograf z Laguna pueblo, byl tehdy v Evropě podruhé (netušili jsme, že taky naposled). První výstavu svých fantastických černobílých fotografií měl v Londýně v Barbican Centre. No a tu druhou ve Zlíně.
To jsem ještě učila na Univerzitě Palackého v Olomouci indiánská studia, a při jednom ze svých putování po indiánských rezervacích mě napadlo založit projekt “Na křídlech slov”. Chtěla jsem do Čech zvát indiánské umělce. Nejdřív přijel Simon Ortiz, básník, na kterého tu dodnes lidi vzpomínají – jak recitoval svoji poezii v indiánském jazyce.
Pak po dlouhých přípravách dorazil Lee. Znali jsme se z Ameriky, potkali se v jeho rodném pueblu. Přeložila jsem do češtiny román jeho dcery – Leslie Marmon Silkové. Lee mě vzal na místa z toho románu, kam se turisté nikdy nedostanou, k posvátným Dripping Springs, na mesu, kde kolem ležely úlomky keramiky kmene Anasazi, který tu oblast kdysi obýval. Jeli jsme za Leslie, která žila na samotě v horách v Arizoně, kolem jen obrovské kaktusy Saguaro.
Lee už byl tehdy starý pán, cesta přes oceán byla pro něj vyčerpávající. Nelitoval, říkal, že tolik lidí jako ve Zlíně nepřišlo ani na jeho výstavu v Anglii. On, milovník žen, (to už byl popáté ženatý) tu byl nadšený “tou krásou”, jak říkal. Jeho přednášky v několika městech měly obrovský ohlas. Vyprávěl příběhy svých fotografií: stařešinů, kteří už nežili, magických míst Nového Mexika. Mnoho let pak jeho fotografie visely na americké ambasádě v Praze.
Ve Zlíně mu Mirek Náplava a Petr Horký během festivalu “Neznámá země” předali cenu Kantuta, a tehdy se taky potkali s panem Zikmundem. Vyměnili si svoje knihy, podepsali je, a dlouho se bavili o svých cestách, práci, zážitcích.
Teď už si ti dva možná zase někde povídají….
Ta fotka s vámi, pánové, je jedna z mých nejcennějších vzpomínek. Děkuju, že jsem mohla být u toho.