Ten program public speaking v Kanadě mě stál skoro sto tisíc. A po prvních dvou hodinách jsem málem odletěla domů. Chtěli, abych tančila.
Tančím strašně ráda. Kdybych byla slavná, snila bych o tom, že mi zavolají ze Star Dance. U nás na Pasekách jsem s kamarády protančila spoustu letních nocí. Jsou večery, kdy se s partnerem nastrojíme a tančíme sami na náš playlist.
Jenomže tohle bylo úvodní setkání programu. Ty lidi jsem potkala teprve před chvilkou. Bylo odpoledne a na stole stály minerálky.
Organizátoři pustili hudbu a vyzvali nás, ať si zatančíme mezi stoly. PROČ?!? beželo mi hlavou.
“Loosen up!” povzbudila mě další účastnice programu, když protančila kolem.
Chtěla jsem pryč.
Možná si řeknete: “No a co, taková banalita.” Ani ne. Kulturní, možná osobnostní rozdíly, na které nikdo nedbal.
Dodneška si pamatuju, jak se to ve mně vzpříčilo. Tak to svým klientům nedělám. Nerespektovat jejich kulturní rozdíly by mohlo vést k tomu, že je ztratím. V mých programech tančit nemusíte. Ledaže byste chtěli.