“Ty jsi moc krásná, chytrá a samostatná na to, aby s tebou nějaký chlap vydržel.”
Kamarádi na večírku to mysleli dobře, řekli to neuměle a dopadlo to špatně. Ona plakala celý večer.
Nedávno se rozešla s partnerem a cestou si vyslechla kritiku na to, jaká je. V tom zranitelném období než zase člověk najde sám sebe, přemýšlela o tom, jestli náhodou neměl partner pravdu, jestli to není jenom v ní, jestli se měla změnit. Co když opravdu zůstane sama?
Pak to v klidu promyslela: “Kdybych se změnila, šla bych proti sobě.”
Později se jí zeptal psycholog: “A víte, co vám ti chlapi takovou větou vůbec říkají? `Ty jsi moc krásná, chytrá a samostatná, a já na tebe nemám`.”
Jednou jela autem a hlas v hlavě – ten, který dokáže být krutý, kritický a nelítostný, (možná hlas ega) vyštěkl: “Zůstaneš sama!”
Jenomže pak jiný hlas – ten, který umí být vlídný, chápavý a laskavý, (možná hlas duše) zašeptal: “Sebou.”
Doma mi řekla: “Mami, já jsem v tu chvíli cítila obrovskou úlevu a klid.”
Neumíme dávat zpětnou vazbu, nikdo nás to neučil. Neumíme přijímat zpětnou vazbu, někdy nás zraní, zvlášť když míří k podstatě naší osobnosti, když začíná větou: “Ty jsi ….”
Naučím vás to – jak o věcech mluvit, jak je přijmout, jak nebrat ani ty těžké osobně. Je to jedna z nejužitečnějších dovedností v životě – tom pracovním i osobním.