Slavit teda umíme.
Na tohle mistrovství budeme vzpomínat dlouho. Fandil i prezident a po tom úžasném finále přišel týmu poděkovat a poblahopřát do kabiny. Mluvil pěkně až na jednu věc, kterou v různých obměnách slyším roky a která mi už vadí.
Řekl: “Tahle země se bohužel dokáže shodnout jenom tehdy, když se nám zadaří v nějakém profilovém sportu, jako je třeba hokej.”
Myslím, že to není úplně pravda a že už jsme to mnohokrát dokázali.
To, že se dokážeme semknout jenom při hokejových utkáních, a pak to zase opadne, je starý příběh.
Pojďme si vyprávět ten nový:
- je fakt, že tahle země se dokáže neuvěřitelně spojit při sportovních utkáních a umíme fandit a slavit tak, že nám to mnohé země závidí, (a mnohé to vůbec nechápou)
- ale tahle země je taky kreativní a schopná, dokáže potřebné věci tam, kde stát selhává, třeba ušít roušky, doručit rychlou pomoc potřebným, přijít s inovativními řešeními, vymyslet na počkání nemožné
- tahle země dokáže projevit neuvěřitelnou solidaritu a účast, pracovat jako jeden tým při obnově toho, co zničily přírodní katastrofy
- tahle země dokáže po stokorunách vybrat desítky milionů (povodně, tornádo, střelba na univerzitě, pomoc Ukrajině, zahraniční léčba těžce nemocných)
- tahle země má humor černý jako ranní káva a dobré srdce (schované pod slupkou ironického drsňáka)
Jsem ráda, že tu žiju. Jasně, že mě taky spousta věcí štve, ale jsem hrdá na to, že jsem Češka nejenom tu euforickou chvílí po vítězstvích, ale celý rok. No fakt.