Chtěli, aby ze své pozice odešel. “Zbavuje se zodpovědnosti, háže spoustu věcí na nás. To je přece jeho práce.” Chtěli zpátky svého předchozího šéfa.
Měla jsem ve firmě vést workshop komunikačních dovedností. Ukázalo se, že mnohem potřebnější bude týmový koučink.
Nový šéf byl zkušený a obdivovaný leader. Úspěšně vybudoval autonomní týmy v mezinárodní výrobní společnosti. Raketově vzrostla angažovanost lidí, top management nemusel řešit provozní záležitosti, měl prostor pracovat na vizi a strategii, mistři předali velkou část zodpovědnosti lidem. Ti se mohli rozhodovat samostatně, byli na svou firmu hrdí.
Budovali společně kulturu důvěry a otevřenosti.
Chtělo to čas, spoustu malých kroků, změnu myšlení všech.
Když se pak stal ředitelem v jiné firmě, byl pro něj tento způsob vedení lidí přirozený, považoval za samozřejmé, že je to dobrá věc.
Jeho nový tým mu ale nerozuměl, pro ně to bylo neprobádané území, neprošlapaná cesta.
Jejich předchozí manažer všechno řídil pevnou rukou – úkoly, cíle, kontrola. Rozhodoval o všem. Byla to přece jeho zodpovědnost, jeho práce.
Dva různé světy, dvě kultury. A mezi nimi propast.
Povedlo se ji překlenout. Vysvětlení, důvody, příklady, aha momenty na obou stranách.
Řekl: “Chtěl jsem, aby hráli hokej, ale nedal jsem jim hokejky.”
Řekli: “Už mu rozumíme, dává to smysl.”
Mnohdy zapomeneme, jak dlouhou vnitřní cestu jsme ušli, na co jsme přišli, co jsme pustili, v čem se změnil náš pohled. Jenomže lidi kolem nás to neví, nevidí nám do hlavy, musíme s nimi mluvit. Znovu a znovu.
Co váš tým? Rozumí vám?