Aneb, jak říkají ve firmách, fail fast.
“Fakt?” Slzičky už mu netekly. Mému nejmladšímu synovi tehdy bylo 6. Užívali jsme si jeho vysněný výlet do Disneylandu v Paříži a zrovna mu spadla z kournoutku celá zmrzlina.
Vybral si tu největší, i když jsem mu navrhovala ať si radši koupí postupně 2 menší, protože tahle obří může spadnout. Spadla, a on se strašně rozplakal, že udělal chybu, že nás to stálo zbytečně peníze a že už mu další nekoupím.
“To nevadí,” řekla jsem mu. “Všichni děláme chyby, a jestli se z toho poučíš, tak to stálo za to.”
Taková blbost, takové klišé. V tu chvíli jsem ho chtěla jenom uklidnit, aby mu to nezkazilo den. Ale ukázalo se, že to byla dobrá věta.
On tehdy přestal plakat, dodneška si to pamatuje, a mně ta věta od té doby taky mockrát pomohla.
Chybám se nevyhneme, ale té lítosti a výčitkám klidně můžeme. A příště prostě jinak.
P. S. Šli jsme koupit další zmrzlinu. Tu menší.