A už vůbec ne to, že bude číst třetím okem, s černou páskou na očích.
Končili jsme poslední modul leadership programu pro top management výrobní firmy. Jednatel, obchodní a finanční ředitel. Technici. Pragmatici.
Pracovali jsme spolu rok, za tu dobu jsme se dostali od dovedností, nástrojů a strategií k mindsetu a k tématům hlubším, míň uchopitelným:
- jak pracovat s intuicí
- sladění a síla mastermind skupiny
- proč vnitřní nastavení mění vnější realitu
- růstový mindset
- jak tělo řídí naše vztahy
Už to zažili, už věděli, že jsou věci, které hlava někdy odmítá přijmout. Ale chtěla jsem pro ně důkaz.
Syn přišel, dal si pásku na oči a přečetl úryvek z knihy, kterou jsem mu podala. To je šokovalo.
Vyzkoušeli si pásku na sobě, jestli přes ni nejde vidět. Nešlo.
Podali synovi jinou knihu. Přečetl text bez zaváhání.
Dali mu knihu do ruky obráceně. Otočil ji s dotazem, proč to dělají.
Všichni pak na chvíli usnuli na zemi. Bylo to vyčerpávající. Pro syna to soustředění, pro ně snaha nějak si to logicky vysvětlit.
Jak by se nám žilo, co všechno bychom dokázali, kdybychom uvěřili, že jsou věci mezi nebem a zemí, na které logika nestačí, že dokážeme víc než myslíme, že limity jsou často jen v naší hlavě?
Nebo to aspoň připustili.